Tereza Málková 0:00
Krásný dobrý den. My vás znovu zdravíme a natáčíme tady opět další podcast ještě nemá úplně název, ale to ještě dopilujeme. A jsme tady opět s Katkou Smíškovou. Ahoj Katko. A dnešní díl se bude jmenovat Pracovní den Katky Smíškové. Takže si myslím, že určitě spoustu z vás i pobaví, i inspiruje a soukromí. Ale bude to možná zajímavý i pro hodně fyzioterapeutů, aby taková, dá se říct, jedna z nejlepších doktorek, která pracuje s dětmi jak ona vlastně pracuje a jak ten její den vypadá. Tak pojďme rovnou na to. Jak vypadá tvůj pracovní den, když zrovna nejsi
Kateřina Smíšková 1:16
Tak můj pracovní den začíná v posteli. Zazvoní mi budík a jdu Je to rituál — naše děti milujou kašičky a chtějí každý ráno kašičku. Dovařím kašičku a říkám si, chtělo by to uklidit, a jdu do práce. Tak jdu do práce a tam se strašně těším. Protože práce, to je prostě moje oblíbené místo. Mám moc pěkný pracovní prostory, mám tam skvělý lidi, kteří tam Takže vždycky je důvod se do práce těšit. A baví mě pracovat s dětmi se skoliózou. Takže mě čeká potom jedna hodina za druhou a tu naplním tím, co mě Takže přijde mi první pacient a pozdravíme se, většinou si řekneme rodičů, co je novýho, dítěte, co je novýho, jestli mělo nějaký jestli cvičí pravidelně, nebo ještě ne, nebo už jo. Jestli byl nějaký problém pochopit něco z minulý hodiny. A tady se dostanu do detailu jedné hodiny, abych vám trošku zbytek těch jednotlivých částí mýho dne. Protože všechny ty hodiny jsou víceméně podobné. Já mám vždycky 55minutovýho pacienta, což je akorát doba na dokumentaci u toho pacienta a abych se postarala o to, aby se abysme si mohli vysvětlit něco, co třeba nepochopil právě v té minulý jsme si jeho cvičební jednotku.
Tereza Málková 2:58
Co se týče té dokumentace, to vím, že to je hodně zásadní věc, kterou — svoji knížku, kterou píšeš. Tak tam to vlastně bude i podrobně tu dokumentaci vést. Protože myslím si, že hodně fyzioterapeutů to trošku
Kateřina Smíšková 3:21
No, já jsem na tu dokumentaci pes, a kvůli sobě. Protože jsem časem zjistila, jak strašně důležitá je a jak je někam podívat. Literatura o skoliózách je strašně marná, není jsou to útržky, jsou to víceméně spíš statistiky. A je strašně málo terapeutů, který píšou o tom, jak se dá něco skoliózou. Takže protože já jsem se rozhodla knížku napsat, píšu ji první půlka je pro rodiče s dítětem. Jak se zachovat v životě, co znát k tomu, když zjistíte, že vaše dítě má skoliózu, anebo jestli to dítě skoliózu má. A co vás všechno čeká, abyste si udělali s tou diagnózou, jak s tím naložit. A netápat prostě v systému, složitý, nepřehledný, nikdo vám ho nevysvětlí. Tak to je vlastně první polovina knížky. No a ta druhá, to je pro terapeuty. A tam najdou i rodiče, i se s dítětem cvičí. A terapeuti tam najdou to strašně důležité, o je, jak vést dokumentaci. Mně to strašně v životě pomohlo, protože si dokumentace jednak do papírové karty a jednak do PowerPointu zápisy o tom, co jsme cvičili, kolik opakování, jakou silou, jak korekcemi, jaký jsme použili dech. A díky tomu, že se na to můžu prohlídnout si dneska stovky pacientů, který prošli naší péčí, tak dál a můžu z toho tříbit informace, můžu zjednodušovat cvičební ubírat na počtech cviků. A stala se z toho prostě najednou strašně pro děti i pro rodiče i pro terapeuty, která se dá opravdu denně cvičení moc času. A je to právě díky té dokumentaci. Když si dobře povedete dokumentaci — a myslím teď terapeuty, nemusí fyzioterapeuti, můžou to být trenéři — tak vy si časem začnete všímat jste třeba na první oko viděli v té dokumentaci. Dokumentace znamená, že si pacienta jednou za čas vyfotíte. A tu časovou periodu vám nebudu tady říkat, ta je různá u různých různých výší stupňů a třeba u toho, jak to dítě zrovna progreduje. Tam se pak liší trošku časové jednotky, ale víceméně jednou za půl vyfoťte. Protože na té fotce uvidíte změny díky tomu nebo působením pacientem cvičili a jak on od vás to cvičení pochopil. Takže ta dokumentace vám dá zpětnou vazbu o tom, jak vy pracujete a funguje. Takže jsem hrozně pro, aby takovou dokumentaci vedli skoliózou, ať to bude kdokoliv. Slouží to k jejich učení se od dětí. A taky ke zpětné vazbě pro toho pacienta. To dítě zajímá, jak se změnilo jeho tělo. Co se změnilo k lepšímu na držení, výšce ramen, úklonu hlavy, odchylkách pánve, křivých kolenou, plochých nohách. Zajímá ho to, protože na tom denně pracuje a potřebuje samo na sobě na fotce. Takže fotografická dokumentace je za mě alfa a
Tereza Málková 7:14
Tak známe přece všichni ty fotky před a po, ať už jsou to různé člověk hubnul nebo se jakkoliv proměnil, u kadeřníka, nebo i to, A to prostě lidi hrozně baví, protože je to dobře vlastně Je to na tom hrozně dobře vidět. Používáš třeba i při své práci, když nový cviky — je ti nápomocná i ta aplikace Spiralista?
Kateřina Smíšková 7:45
No, určitě, protože já dětem řeknu, jaký mají cviky, a když si zapomenou, tak se podívají do aplikace, načtou si tam název, kód. Cvik se jim otevře a tam se jim spustí video. Takže ano, říkáme si vždycky seznam cviků na konci hodiny. Takže děti vědí, že mají váhy nebo svícen, nebo kroužky, klubíčka. A to si doma pustí v aplikaci.
Tereza Málková 8:17
Oni si vlastně z toho můžou i vytvořit svůj vlastní plán. A podle toho potom asi cvičit jednoduše doma. No, takže to je tedy nějaká ta tvoje pracovní část s pacienty. A co děláš ve volném čase?
Kateřina Smíšková 8:34
Já… já nevím. Třeba zpracovávám fotografickou dokumentaci, ten den v ordinaci. A když pořídím třeba čtyři fotografické docela dost času to zpracovat. Ale zase mě to baví, protože při porovnávám starý a nový fotky. Takže já tam vidím výsledek toho. Většinou už to vidím v ordinaci, protože se podívám do počítače na Podívám se na tělo pacienta a můžu žasnout, anebo můžu si říct: měsíc asi moc necvičil — a dokážu odhadnout právě výkon toho dítěte.
Kateřina Smíšková: Nebo třeba si řeknu 9:11
dobrý, mononukleóza proběhla, to dítě se
Kateřina Smíšková 9:16
takže to šlo dolů. Ale třeba se nepohnula křivka, protože na těch poznat jdou. Třeba ochabnou svaly, ale nemusí se úplně pokazit Takže ve volném nepracovním čase zase ráda pracuju. Teď se věnuju psaní knížky — spíš se věnuju teď tomu, že si abych pak tu knížku napsala jedním dechem, což si myslím, že je
Tereza Málková 9:44
Ty jsi obecně hodně hyperaktivní člověk, takže si myslím, že se Teď jsme se tedy tady spolu zastavili a sedíme tady na dece právě. Ale vlastně zase pracujeme, takže užíváme ten volný čas zase tou prací. No, a kromě těch pacientů tak vedeš i kurzy.
Kateřina Smíšková 10:03
Jo, jo, to jsem zapomněla. Taky vedu kurzy pro terapeuty a dětské pacienty se skoliózou. Ale ráda to přenechávám mým úplně výborní a zase nemůžu dělat všechno, mám taky svoji rodinu. A zapomněla jsem říct, že v poledne chodím z práce domů, nebo po domů. A tam je hrozně důležitá část mýho dne, a to je oběd s mojím A ten oběd můj muž celý uvaří. A já ho pak sním společně s ním a s přírůstkem. A to je krásnej prostředek toho dne, kde se znovu přiběhnou další dvě děti ze školy a řeknou: mami, dneska bylo tohle,
Kateřina Smíšková: A většinou řeknou 10:53
jdu hrát vybiku, jdu si hrát tady přehazku, jdu
Kateřina Smíšková 10:59
anebo jdu hrát volejbal, čau.
Tereza Málková 11:02
Takže nejenom ty jsi vlastně hyperaktivní, ale i tvoje děti jsou
Kateřina Smíšková 11:06
Moje děti si myslím, že jsou úplně normálně aktivní, tak jak dřív Protože moje děti mají slíbený mobilní telefon, až jim bude 15 Takže nezbývá nic jinýho, než říct: čau, my už zase jdeme ven, protože dělat.
Tereza Málková 11:21
Musí se prostě nějak zabavit.
Kateřina Smíšková 11:23
Doma jsou v zimě, když je škaredý počasí, tak si tam hrajou karty a něco, co prostě doma zrovna vymyslej. Ale nejsou na mobilním a na počítači se můžou dívat pouze na pohádku, která má začátek a Je to nějaký ucelený příběh. Takže opravdu svůj prázdnej čas já se nudím, co mám dělat? Říkám: něco vymyslíš. Většinou do 10 minut něco rychle vymyslej a právě zmizej ven. Takže moje děti jsou velmi často venku s kamarádama, který tráví A my to v těch dětech pěstujeme a jsem ráda, že to tak držíme. Děti chápou, že mobil není potřeba, že to bude až v těch 15 si to opakujem — kdy budu mít mobil — už to pochopily, a přestaly se ptát.
Tereza Málková 12:14
Když se vrátím ještě k těm kurzům — tys říkala, že vedeš kurzy i pro některý kurzy i pro dětský pacienty. Jsou to kurzy, které se konají v centru. Ale vy vlastně máte ještě to základní hlavní pražské centrum v kurzů je vlastně možná ještě i víc a jsou rozmanitější.
Kateřina Smíšková 12:40
To je vlastně centrum, které zdědila moje ségra po tatínkovi. Tatínek už teďka nepracuje, neboť je indisponován. A moje ségra vlastně má tu stejnou pracovní náplň jako já, ale má To znamená, stará se o pacienty s bolestmi zad a i jinými bolestmi dále. A stará se o své centrum v Praze, kde jsou ty stejné kurzy tam vlastně častější termíny a větší škála, pestřejší škála. Je to rozmanitější.
Tereza Málková 13:14
Takže pokud by nás poslouchal teď nějaký fyzioterapeut, který znalosti, dovednosti o nějaký nový kurz, tak se může klidně
Kateřina Smíšková 13:29
My budeme mít na podzim letos konečně, výjimečně, po dlouhý době listopadu, myslím. A na ten se těším, protože to je zase pro mě A i mě to zase donutí ještě víc něco dělat. Což teď v létě se stane. Já právě nejradši na tom sportu mám, říkám, turistiku nebo třeba ferraty, kde to tělo strašně zocelíte. A pak to můžete držet — když nejste na té dovolený samozřejmě pořád, a teď co? A teď vidíte jenom, jak to ochabuje, jak to tělo zase A když víte, jak na to, když víte, jak třeba udržíte další dva se sportovním lanem, tak víte, že to nebyl marný týden, který hnedka že pokračujete se sportovním lanem a táhnete to prostě do vám to umožní.
Tereza Málková 14:25
Takže když to shrneme, tak můžeme říct, že pracovní den Katky Smíškové prací, a volný čas Katky Smíškové je naplněný taky prací. No, zakončíme to tím…
Kateřina Smíšková 14:38
Že večer si lehnu do postele, ze který jsem ráno vstala, tak jako A myslím na něco z práce anebo o dětech.
Tereza Málková 14:50
A nebo na něco, co budeš zítra dělat v práci. Třeba co tě čeká.
Kateřina Smíšková 14:54
Jaký bude třeba novej kontrolní rentgen u nějakého pacienta. Na to se vždycky hrozně těším.
Tereza Málková 14:59
Ale to si myslím, že je právě důkaz toho nejenom, že tě ta práce děláš prostě srdcem a děláš ji dobře. Protože jsi pořád v tom, vlastně
Kateřina Smíšková 15:12
Je to takové.
Tereza Málková 15:14
Já ti moc děkuji za dnešní rozhovor a budu se těšit.
